Dneska si povíme příběh o tom, jak vznikl název HelVer.
Spousta lidí, hlavně z mého okolí, si dlouhou dobu myslela, že jde o spojení dvou jmen – Veroniky a Heleny. A musím přiznat, že to zní docela logicky, protože jsme s Helenou byly kolegyně v práci a trávily spolu spoustu času. Jenže pravda je úplně jiná. Název HelVer má mnohem hlubší a osobnější původ, který se váže k jedné důležité kapitole mého života. A tou kapitolou je můj bývalý kůň, můj černobílý poklad, kterého jsem kdysi zachránila z ne zrovna ideálních podmínek. Jmenoval se Helios Verona.
Helios Verona... jen při vyslovení toho jména se mi vybaví všechny ty chvíle, které jsme spolu prožili. Bylo mu tehdy pouhý jeden rok, když jsem ho poprvé uviděla. Hubené, vystrašené hříbě, které nemělo v životě moc štěstí. Pamatuju si, jak mi tehdy Helena, ta samá kolegyně, co se často zmiňuje v souvislosti s názvem HelVer, říkala, že jsem blázen. A možná měla pravdu. Představte si to – 350 kilometrů od domova, já stojím vedle vleku a snažím se tam dostat tuhle malou vyděšenou dušičku. Vůbec jsem netušila, jestli z něj někdy něco bude. Ale víte co? Já jsem prostě taková. Když vidím šanci něco změnit, něco dokázat, nemůžu si pomoct. Věděla jsem, že si zaslouží lepší život, a byla jsem odhodlaná mu ho dát.
A tak začala naše společná cesta. Strávili jsme spolu krásné čtyři roky, během kterých jsem měla možnost sledovat, jak se z toho vystrašeného hříběte stává nádherný, silný hřebec. Helios byl opravdu výjimečný. I přes své mládí, dokonce i v té pubertě, kterou koně, stejně jako lidé, procházejí, měl v sobě něco zvláštního. Něco, co ho odlišovalo. Vždycky věděl, kdo mu dal šanci na nový začátek, a podle toho se ke mně choval. Byl to parťák, na kterého jsem se mohla spolehnout, a skvěle zapadl i mezi mé dva starší valachy. Byli to taková naše malá koňská parta.
Můj původní plán s Heliosem byl jasný – chtěla jsem si z něj vychovat svého nástupce do sportu. Mým snem bylo mít flekatého koně, který by mi dělal radost na kolbištích a zároveň by byl mým věrným parťákem. Ale jak to tak bývá, život má někdy jiné plány, než jaké si sami vytvoříme. Přinesl spoustu změn, a já musela udělat těžké rozhodnutí. Naše cesty se musely rozdělit. Nebylo to snadné, ale věděla jsem, že pro Heliose chci jen to nejlepší.
Podařilo se mi pro něj najít úžasný nový domov. Paní, která si ho vzala, už měla na svém rodinném ranči jeho babičku, což mi přišlo jako krásná symbolika. Bylo vidět, že koně jsou pro ni vším a že by za ně dýchala. Věděla jsem, že u ní bude Helios šťastný a že mu nic nebude chybět. Tím moje role v jeho životě skončila. Od té doby si užívá svůj nový život, plný zábavy a péče, a já mám dobrý pocit, že jsem pro něj udělala, co bylo v mých silách.
A právě tento příběh, tato kapitola mého života, dala vzniknout názvu HelVer. Helios Verona byl pro mě symbolem odhodlání, víry a touhy dát šanci tam, kde ji ostatní nevidí. Ať už si lidé mysleli cokoliv o původu toho jména, skutečná pravda je pro mě mnohem cennější. HelVer není jen název, je to vzpomínka na jednoho zvláštního koně, který mi změnil život a kterému jsem snad i já změnila život k lepšímu.
